Václav Machač

Václav Machač je filozofujícím sochařem skla, introvertním samotářem. Užívá zásadně impresivní modelaci, fouká sklo do forem v kombinaci s volným tvarování, výsledný efekt podtrhuje často senzuální malba, polychromie.
Objekt bývá doplněn kovovým soklem. Tento profesor sklářské školy v Novém Boru je ojedinělým zjevem v českém skle, především svým důsledným příklonem figurativní, symbolicky expresivní a dramatické tvorbě. Koncept ve skle jej nikdy nezlákal, přestože je souputníkem generace tzv. kostičkářů a zrál jako autor v období, kdy byly geometrické kompozice přitažlivé svou avantgardností. Machačovi nebyly abstrakce blízké. Již v 70. letech se zabýval plastikami sestavenými z torz lidské figury. Jeho hlavy žokejů, horolezců, cyklistů, boxerů, koní a zeber mají formu, kterou bychom v monumentalitě, modelační zkratce a síle působení mohli přirovnat k torzům antických soch. Ve výpovědi jsou však až bolestně současné. Autor se také po své cestě do středozemí (1980) veřejně přihlásil k inspiraci antickým a etruským uměním jedním z cyklů. Dnes zachycuje hlavy zvířat i lidí v krajních existenciálních situacích, dramatech jejich života, v bojích a zápasech na život a na smrt, ve chvíli prohry, náhle zjevené beznaději, ve chvílích těžce vydobytého vítězství. Globálně symbolizují úděl života v našem světě a tímto poselstvím se cítí být zasažen každý z nás, jsou však nepochybně i velmi osobní drsnou zpovědí autora. Machačův otevřený, nevykalkulovaný projev zraje ve své syrovosti a tvarové volnosti každým rokem a patří zjevně k tomu nejpozoruhodnějšímu co charakterizuje české sklo v 80. a 90. letech.

Publikace české sklo. - Prof. Sylva Petrová