stacks_image_A9C6DABF-0912-4B3F-AFC3-657741373BC4
Několik ohlasů z  českého a slovenského tisku pro ilustraci sportovních aktivit spolku
 
Komentář Františka Vildta z doby před rokem 1967, kdy ještě nebyl přijat název spolku Explosia Mánes
 
Balón je kulatý ……… a v tom je ta potíž
 
Když jsem se onehdy setkal s dávným spolužákem z vršovického gymnázia, malířem Ronovským, vedl svalnaté řeči o fotbale. Moc se mi to nezdálo a tak mě začal usvědčovat. „Dáváme dohromady mančaft z malířů, sochařů a grafiků. Už jsme hráli jeden zápas s AAAAA (pod touto záhadnou zkratkou se skrývá, jak jsem se později dozvěděl, tzv. Atletická amatérská asociace asistentů architektury). Každou středu trénujeme pod strahovskou televizní věží. Přijď se podívat a vem si s sebou kecky.“
 
Snad proto, že má fotbalová činnost probíhala v posledních patnácti letech výhradně vně onoho magického obdélníka označeného šesti praporky, jsem se nechal zlákat.
Onoho rána se sešlo na Strahově sedmnáct mužů, více či méně statných postav, včetně pěti plnovousů. Mezi nimi byli i takoví, kteří se už v minulosti s tou kulatou kůží seznámili. Sochař Malich hrával za Iskru Holice, malíř Kleindienst za armádní jedenáctku, Blažek za SK Kostice a AFK Praha XIV, Ronovský žongloval s balonem v dorostu Sparty a keramik Langer hrával dokonce ještě před dvěma lety za smíchovskou Tatru.
Pro většinu mužstva by však asi bylo jednodušší gól namalovat, uplácat z hlíny nebo obtisknout, než se trefit mezi ty tři tyče. Když nic jiného, tak si aspoň kromě fotbalového neumění přínesli s sebou v poměrně zralém věku mladický elán.
V tréninkovém utkání 2 x 60 minut hrálo většinou sedm proti devíti, sochař Malich si totiž mezitím stačil ještě natáhnout sval. V první půli se spíš zaměřovalo a některé střely z kumštýřských kopaček šly jen těsně kolem Strahova. „Svlečení“, ač v početní nevýhodě vedli 1:0, ale po přestávce, když už mnozí padali únavou, začaly padat i branky a „oblečení“ nakonec vyhráli 8:3. Jedno na tom všem bylo moc sympatické. Nikdo nikomu nenadával, nikdo nikomu nic nevyčítal a když grafik Vysušil spálil vyloženou šanci, těšili ho kamarádi „nic si z toho nedělej, Pelé taky překop“. No a Karlík pak dal dvě hezké branky.
O přestávce a po zápase se nejen odpočívalo, ale schůzovalo. Mladé mužstvo má starosti. Je třeba dohodnout klubové barvy a největší potíže jsou s názvem. Hokejisté, kteří už léta hrají pod hlavičkou „Paleta vlasti“, se brání vytvoření fotbalové odnože a tak se hledá pro klub nové jméno. Mezi návrhy se vyskytl i „Slovan Kumšt“ a několik nesrozumitelných zkratek, ale k dohodě nedošlo. Nakonec všichni dostali úkol vymyslet do příštího tréninku aspoň dva názvy.
Hovořilo se o všem možném, že sochař Nepraš s sebou placené lichotníky, že malíř Holub příště přivede černou perlu z Ghany, která hraje s číslem tři, takže o zametače už je postaráno, že by se měly dresy koupit v Kotcích a o mnohých jiných důležitých věcech.
Na nejbližší dobu připravují kumštýři zápas s Čs. Rozhlasem a na podzim zájezd na hody do Lanžhota, přičemž malíř Kleindienst varoval před přílišným optimismem. „Na venkově už hodně odkoukali z televize, už se tam jen tak vyhrávat nedá.“ Pro jistotu si vezmou s sebou něco do tomboly.
Potom se všichni sebrali a odešli k volovi, tedy k „Černému“ na Hradčany na jedno nebo dvě piva a jednání pokračovalo.